Co vlastně koním chybí, nebo jim snad nadbývá?

Abychom mohli koně uchránit před rozvinutím stereotypního chování, je důležité znát a pochopit možné příčiny. Domestikovaní koně mohou být frustrovaní, když je člověk nutí přizpůsobit se lidskému prostředí. Koně mají své potřeby a pokud jim člověk nevyhoví, může se jejich chování na nějakou dobu změnit. Pokud vliv nevyhovujících podmínek přetrvává, toto chování se stane zvykem.

Přesné příčiny jsou ještě poněkud nejasné, přestože to vypadá, že zlozvyky lze spojit s pobytem koní ve stáji. Management stáje může tyto zvyky ovlivnit. Existují studie zabývající se vzájemným vztahem určitého managementu stáje a výskytem stereotypního chování u koní. Autoři sledovali celou řadu možných příčin, například různý vliv odstavu hříbat (a předčasného odstavu), tréninku, krmení, ustájení a sociálních kontaktů. Zjistili, že ve sledovaných stájích zlozvyky trpí 5 - 25 % koní. Nezjistilo se však, zda se jedná o jakýsi účel, který koni pomáhá vyrovnat se se stresem. Je pravděpodobné, že se koně cítí osamělí a trpí úzkostí, jsou-li oddělení od jiných koní. Pokud se o ně člověk stará jako o vězně, uzavřeného na 23 hodin denně do tmavé a malé stáje, není divu, že brzy kůň propadne nějakému stereotypu. Pokud koně separujeme od ostatních, pokud mu násilně změníme prostředí, jen vytváříme takové stavy a situace, ve kterých má sklon k rozvoji stereotypů. Jejich výskyt je tím častější, čím více se kůň nudí, čím menší a vzácnější má kontakt s jinými koňmi nebo lidmi. Tento poznatek je třeba mít na paměti i v době klidu a odpočinku koně - vždy by měl mít možnost kontaktu se svými druhy. Například i v době karantény potřebuje alespoň lidský kontakt - pravidelné a několikrát denně prováděné čištění, pohybování. Někteří koně jsou nervóznější, mají v sobě mnoho energie. Tito pak jsou frustrovaní, pokud nemají dostatečný prostor nebo dostatek činnosti, nudí se, protože se jim nedostává patřičné množství vnějších podnětů. Například klkání se vyskytuje častěji u dostihových a drezurních koní, než u koní využívaných k vytrvalostním sportovním disciplinám. Je to proto, že dostihoví a drezurní koně tráví více času ve stáji, jejich trénink je sice intenzivnější, ale kratší.

Také způsob krmení domestikovaných koní je jednou z mnoha možných příčin výskytu a rozvoje zlozvyků. Koně se v přírodě živí pastvou. Jejich trávicí trakt je přizpůsoben téměř kontinuálnímu příjmu menších dávek krmiva, proto se koně pasou vlastně celý den. Tím, že jim jejich denní krmnou dávek rozdělíme na pouhé tři - dokonce někde jen dvě! - dílčí dávky, výrazně narušujeme jejich vrozenou potřebu neustále něco spásat. Dále také velice záleží na skladbě jejich krmné dávky. Většinou je příliš bohatá na energii a chudá na vlákninu. Mnoho lidí podává koním stále jen různé granule či pelety a ubírá jim sena. Bylo zjištěno, že se výrazně zvýšil výskyt zlozvyků u koní, kteří denně dostali méně než 6,8 kg píce. Podobné případy lze vidět i u prasat - často okusují hrazení kotců. Omezení objemu krmiva je snad pro koně - ve vztahu ke zlozvykům - závažnějším problémem než omezení pohybu. Jednou z možností, jak se zlozvykům vyhnout nebo je aspoň omezit na minimum, je rozdělit denní dávku na mnohem více menších dílčích dávek a zvýšit množství objemného krmiva. Víme, že většina zlozvyků, prováděných tlamou, je spojena s pocitem hladu. Pokud tato potřeba není uspokojena, kůň se chová, jako by žral, a pokud žrát nemůže, tuto činnost opakuje, až se stane zvykem.

Zajímavé je vysvětlení, jak začne kůň klkat, pokud mu znemožníme žrát. Normální proces příjmu krmiva má dvě fáze - chuťovou a konzumační. Pokud kůň nemá krmení, fáze chuťová proběhne, ale nemůže ji následovat fáze konzumační, kůň však celý proces chce dokončit a vykoná pohyby podobné jako v konzumační fázi - zachytí se o něco zuby a polkne vzduch. Jenže tato činnost organismus neuspokojí, tělo ví, že do sebe nedostalo žádnou potravu. Chuťová fáze přetrvává a kůň opakuje stále dokola náhradu konzumační fáze. Všimněte si, kdy koně klkají nejčastěji: v době, kdy očekávají příjem krmiva nebo kdy ostatní koně už žerou. Stejně tak klkají častěji v době, kdy se vyvedou ze stáje nebo když se do stáje vrátí. Někteří provozují svoje "klkací sezení" po krmení.

Podobným způsobem se u koně rozvíjí i hodinaření -- chce udělat pohyb směrem ke krmení či ke svého stájovému druhu, ale nemůže nikam odejít. Celý proces je narušený, kůň jej automaticky opakuje znovu a znovu, kývne u toho i hlavou, jako by chtěl vykročit. Mladí koně se mnohem snáze naučí zlozvykům, které jim pak zůstávají většinou po celý život. Úplně nejnáchylnější jsou koně o trochu starší než odstávčata - jsou mladí, plni energie, avšak "věznění" delší dobu ve stáji, trpí nedostatkem pohybu a sociálních kontaktů. Toto platí většinou pro ročky až čtyřleté koně, protože ve věku čtyř let už mají řádnou a pravidelnou práci. Nejhorší je, že některé zlozvyky koně mohou okoukat. Například klkání se může koník naučit sledováním klkajícího souseda. Avšak nikdo neví, jestli i u něj to nevzniklo spontánně.