Proč bývají koně postiženi stereotypním chováním?

Koně jsou od přírody velice činorodá zvířata, v přirozených podmínkách je jejich tlama velice zaměstnaná -- neustále se pasou, používají ji ke komunikaci a navozování či udržování sociálních kontaktů, k ochraně před nebezpečím. Co se týče krmení - chodí a pasou se a opět chodí a pasou se, tak projdou celé širé okolí, dokud nespasou vhodnou trávu. Na své nohy se spoléhají snad celý den - když postávají u svých druhů, když se popásají, když utíkají od nebezpečí, když se brání kopáním nebo vyhazováním.

Domestikací lidé omezili jejich životní prostor, uzavřeli je do malého prostoru, aby je mohli využívat jako atlety, jako dělníky či jako domácí mazlíčky. Ploty a ohrady jim omezily prostor k pohybu a často je také oddělily od stádových druhů. Krmení jim lidé podávají přímo pod nos a pouze na jedno místo. Lidé sami rozhodli, jak jim zorganizují život - kde budou koně žít, co budou žrát, co budou dělat. Lidé očekávají od zvířat, že budou kultivovaná a přijmou jejich diktaturu bez námitek. Od sportovního koně se očekává, že při svém výkonu ze sebe vydá maximum energie, potom se hned uklidní a zůstane někde stát jako neživá věc.

Stejně tak domestikace ovlivnila dědičné vlastnosti koní, většina koní na světě je výsledkem plánovaného šlechtění. Dnešní koně jsou potomci mnoha generací koní, kteří žili pod "lidskou nadvládou". Genetika tak ovlivnila jejich chování i reakce na okolní podněty - jak vyjádřit své druhové potřeby tlamou a nohama. Zvířata si na prostředí kontrolované lidmi zvykla rozdílně, některá snášejí svůj ohraničený život lépe než jiná, avšak někteří koně musí strávit mnoho hodin úplně o samotě. Také emoční projevy koní se podařilo lidem zkultivovat. V mládí se kůň naučí některé způsoby chování, které neustále opakuje, až se stanou jeho zvykem. Někteří jedinci, možná že všichni, mají sklon ke stereotypům, stejně jako lidé provádějí automaticky určité činnosti, jsou-li frustrovaní nebo se nudí.