Definice

Zlozvyky, správněji stereotypní chování neboli stereotypy, jsou naučené způsoby chování. Neustále se opakují bez zjevného účelu či funkce. Patří sem i tzv. nutkavé pohyby, které se vyvíjejí v prostředí s nevhodnými podmínkami. Pokud se jednou u postiženého jedince rozvinou, může se stát na nich závislý.

Stereotypní chování neboli lidově zlozvyky jsou rozmanité, avšak nikoli nepodobné. Zvířata je opakují neustále dokola. Etologové popisují mnoho typů stereotypního chování, které byly pozorovány u domácích zvířat a divokých zvířat chovaných v zajetí. Koně jednotně "preferují" stereotypy prováděné hubou - klkání.

Klkáč se zahákne řezáky o nějaký předmět, například o hrazení, dvířka, žlab, napáječku nebo o cokoli jiného, o co se může opřít. Uchopí předmět zuby, otevře tlamu a zároveň i hrdlo. Vyklene krk, odtáhne se dozadu a celý proces ukončí charakteristickým zvukem. Někteří koně klkají bez opory. Obecně se říká, že tito koně polykají vzduch. Jenže rentgenologicky a endoskopicky bylo zjištěno, že vzduch se až do žaludku nedostane.

Klkání se liší od stereotypů, kdy kůň vykonává různé pohyby (lokomoční stereotypy) nebo chodí (ambulatorní). Tehdy se kůň pohybuje v pravidelném, neustále se opakujícím rytmu. Při hodinaření neboli tkalcování přešlapuje na předních nohách, obvykle v jednom místě stáje. Přenáší váhu z jedné přední nohy na druhou a některý při tom kýve hlavou a krkem ze strany na stranu. Nebo házejí hlavou nahoru a dolů. Tito koně si mohou vyrobit vážné poranění končetin, například kroužek, nebo budou mít problémy s karpy (zápěstí neboli "přední koleno"). Zároveň si tak opotřebovávají podkovy. K tomuto typu zlozvyků patří i chození po kruhu v boxe nebo kopání. Ty však patří k méně častým problémům. V prvním případě kůň chodí neustále v boxe dokola podél stěn, ve druhém případě kope zadní nohou proti zdi nebo mřížím, ať už proto, že se mu líbí ten zvuk, potřebuje uvolnit energii nebo na sebe upozorňuje.

Někteří koně mají zlozvyk se sami zraňovat, koušou se a štípou, obzvláště do slabiny. Tyto zakořeněné zlozvyky mohou narušit celkový zdravotní i psychický stav koně nebo jeho využití jako atleta, jen vyjímečně neškodí koni ani neruší jezdce či majitele. Pokud kůň žvýká dřevěné ohrady nebo okusuje kovové či kamenné žlaby, ještě to neznamená, že z něj bude klkáč. Sporadické pohození hlavou není známkou hodinaření; a pohyby, které kůň vykonává při vzrušení nejsou nutkavým chozením po boxe. Avšak pokud se toto chování stane zvykem, problém je na světě.

Koňaři takovému chování říkají stájové zlozvyky, protože je pokládají za defekt koňské osobnosti. Na druhé straně etologové je považují za následek problematického prostředí. Někteří odborníci považují zlozvyky za chorobu. Je to otázka názoru (záleží na typu koně, na druhu problému a využití koně apod.), zda daný zlozvyk lze nebo nelze považovat za onemocnění. Rozhodně, pokud zjistíme u některého koně ve stáji stereotypní chování, je jasné, že něco není nebo nebylo v pořádku. Taková zvířata mohou ohrozit člověka, protože kůň provádějící právě svůj zlozvyk, není spolehlivý. Bezohledně může na člověka šlápnou či ho kopnout...