Mazání kopyt

Každý majitel by jistě svému koni rád zajistil tu nejlepší péči. Je však mazání kopyt to pravé? A proč vlastně kopyta mažeme?

Většina lidí kopyta maže ze dvou důvodů - buď protože se to „prostě dělá", anebo že chtějí suchým a popraskaným kopytům dopřát vlhkost. Avšak opak je pravdou. Tím, že kopyto namažeme tukem, akorát uzamkneme póry, kterými do kopyta vlhkost proniká, a tak učiníme kopyto vlastně ještě sušším.

Abychom tomu však lépe porozuměli, řekněme si nejprve něco k anatomii a fyziologii kopyta.

Nedílnou součástí kopyta je voda, a její obsah má velký vliv na kvalitu rohoviny. Voda přechází do rohových buněk z krve a lymfy, které je dostatek v kopytní škáře. Rohovina však dokáže vodu získat i z vnějšího prostředí. Ovšem jak ji dokáže získat, stejně tak ji dokáže ztratit, především odpařováním. Vnější prostředí může tedy kvalitu rohoviny velmi ovlivnit. V suchém prostředí jsou kopyta tvrdší a méně pružná, takže se lépe pohybují po tvrdém a vyschlém povrchu, ale zase se snadno štípou a lámou. Naopak vlhčí, měkčí a tím pádem pružnější kopyto se lépe pohybuje po půdě měkké. Tato kopyta se sice neštípou, ale při přílišné vlhkosti jsou zase náchylná na otlaky, poranění a různé bakteriální infekce.

Propustná pro vodu je především strana vnitřní - tedy prostor chodidla a střelu. Avšak u nekvalitní rohoviny je tomu jinak, propustná je i stěna vnější, a tak jsou nekvalitní kopyta náchylnější na ztrátu vlhkosti.

Co tedy způsobí mazání? Smyslem mazání tuků na kopyta, ať už na bázi lanolinu nebo oleje, by mělo být udržení vlhkosti uvnitř kopyta a zamezení jejímu odpařování. Což se však většinou nedaří, jelikož kopyto vodu stejně propustí spodní stranou. Ale jak je to například s mazáním, když potřebujeme naopak zabránit přílišnému zvlhčení kopyt při blátivém a podmáčeném podzimním počasí? Zde už by nanesení tuku logiku mělo, ale je třeba dát pozor na dehtová mazání. Dehet  totiž narušuje přirozené tuky uvnitř buněk rohoviny, které tak nemohou chránit kopyto ani před odpařováním vody, ani před nadměrným promočením. Pokud tedy budeme v mokrém počasí mazat kopyta dehtovými přípravky, vyrobíme si naopak kopyta ještě vlhčí, měkčí a slabší. Je třeba si také uvědomit, že kůň stojící v suchém  a tvrdém výběhu nebude spokojen s převlhčenými kopyty, která se na takovémto povrchu budou špatně pohybovat, ale naopak bude raději za tvrdší a sušší kopyta.

V případě, že kopyta mají opravdu nekvalitní rohovinu, pouhým mazáním problém stejně nevyřešíme. Je třeba se na věc podívat krmivářsky, zjistit jestli koni neschází některé živiny či vitamíny. Důležité jsou především bílkoviny - obsaženy například ve vojtěšce, sladovém květu, či v pivovarských kvasnicích. Měkká a lámavá kopyta mohou být způsobena také nedostatkem vitaminu A, karotenu, či zinku. U kopyt s křehkou rohovinou může pomoci biotin. Negativní vliv na kopyta má také přílišné podávání jádra a málo objemného krmiva .

Tisíce různých mastí, olejů a gelů na kopyta, které nám nabízejí obchody s jezdeckými potřebami,a  tudíž v nás evokují nutkání si je pořídit, jsou báječným obchodním tahem, ale o jejich nutnosti, ba vůbec užitečnosti, nejsem zdaleka přesvědčena. Kosmetický průmysl pro lidi je také báječně rozvinut, a všichni můžeme s čistým srdcem říct, že ani třetinu z těch věcí k životu vůbec nepotřebujeme.

Jak tedy otázku vyřešit? Koně jsou od přírody velmi chytří a vynalézaví, a dokáží si poradit v různých situacích. Divocí předci našich domestikovaných koní také žádná mazadla nepotřebovali. Zajistěme tedy koním co možná nejvíce přirozené podmínky pro život a sami pak uvidíme, zda se  kopyta dají sama dohromady. Důležitý je ovšem přístup do vody, ať už máčení v potoku, v kýblech, nebo vyrobením brouzdaliště ve výběhu, aby koně své přirozené instinkty měli kde uskutečnit. Pokud toto dodržíme, neměla by nás suchá kopyta trápit ani v letních měsících.

Je tedy vhodné kopyta vůbec někdy mazat? Snad pokud jedete na závody a toužíte, aby se kopyta krásně leskla. Avšak stejně pozor na špínu, která se na takto upravená kopyta velmi snadno nalepí.