Temperament koně

I laik, který jen chvíli pozoruje chování koně, rozpozná řadu projevů, koním příznačných. Koně se povětšině vyznačují plachostí, jsou bázliví a nedůvěřiví. Počínají si však i velmi zvídavě a jejich zvědavost obvykle převládne nad strachem. Jsou i hraví, hravost kolikrát přechází až k nezbednostem a "drzostem" (nejtroufalejší jsou vzrostlá hříbata: otevírají si dveře stáje, strkají nos chovateli do kapsy, dovolí si i člověka štípnout do zad zuby). Když hřebci bojují o své postavení ve stádě, chovají se někteří útočně, až despoticky. Po zařazení do sportovních soutěřích se bude jejich bojovnost cenit-kdo rád vyhrává, má větší šanci na prvenství, naopak porážku či pád na překážce těžko snáší. Souhrně řečeno, všichni koně se chovají jinak, projevují rozdílnou míru temperamentu. Někteří na vše reagují prudce, ohnivě, jiní se vyznačují klidem, pasivitou, působí až ospale. Od choleriků vede množství přechodných typů až k flegmatikům. Zkušení chovatelé a trenéři musí být dobrými psychology, aby uměli rozlišit, jak s kterým koněm zacházet. S výrazně temperamentním, který bystře vnímá a snadno se vydráždí, pracují jinak než s vlažným. Zásada, ze které však odborníci obecně vycházejí, zní: kůň se většinou rodí s dobrou povahou - záleží na člověku, aby ho sým zacházením nezkazil. Koně se rodí se stádovým instinktem.