To chce ráznou změnu!

Koně se zlozvykem mohou docela dobře narušit celý chod stáje. Toto nesmyslné chování můžeme jednoduše ignorovat, většina majitelů však chce něco podniknout.

Prvním krokem by měla být veterinární prohlídka koně. Je třeba, aby veterinář posoudil zdravotní stav koně, jeho kondici i správnost jeho životních a pracovních podmínek. Jak jednou zjistíme u koně zlozvyk, je třeba se ujistit, že je jinak zdravý, bez žaludečních vředů, nemá kožní problémy, nic ho nebolí, má v pořádku hlavu, uši i oči. Dále je dobré se ujistit, že krmivo neobsahuje nic, co by mohlo způsobit problémy jeho látkové přeměny, které by snad provokovaly zlozvyky. I v těchto případech platí, že prevence je stokrát lepší než léčba. Je mnohem snazší zlozvykům předcházet, protože mnohdy už postiženému koni není pomoci. Pokud vidíš, že tvůj kůň začíná se zlozvykem, měl bys ihned ohodnotit jeho management a přemýšlet, zda mu nechybí něco, co by měl mít. Stereotypní chování je indikátorem chyb v managementu. Prevence zlozvyků spočívá právě v tom, že uspokojíme potřeby koně. Majitel je odpovědný za bezstresové prostředí. Například stáj by měla být konstruována tak, aby koně měli vzájemný kontakt, alespoň vizuální. Tím, že v horní polovině stěn boxů instalujeme mříže nebo je úplně otevřeme, můžeme zajistit, aby každý kůň viděl své sousedy a také aby mohl sledovat dění v uličce. Nejlepší je, když se koně ve stáji mohou navzájem dotýkat nebo očichávat. Někdy se stane, že si sousedi příliš nerozumí, mají však v boxe stále dost místa od sebe ustoupit.

Změnou prostředí můžeme zcela zvrátit chování koně, u kterého se začal objevovat nějaký zlozvyk. Mnoho zlozvyků zmizí, když koně přemístíme do správného prostředí. Tím, že mu poskytneme větší prostor nebo mu dáme jinou práci, ho zabavíme a zaměstnáme. Zdá se, že klkání je možné alespoň do určité míry zmírnit vyvedením koně na pastvu, kde se může celý den pást. Někteří koně opravdu klkají pouze ve stáji. Na druhé straně zase ti, kteří se sami zraňují, provádějí tento zlozvyk spíš na otevřeném prostranství, těsné ustájení toto chování tlumí.

Lze také nenásilnou formou odvést pozornost nudícího se koně - poskytněte mu kamaráda, nějakého klidného koně nebo poníka. Bude mít důvod se hýbat a myslet na něco jiného, než na svůj zlozvyk. Koně si potřebují vybít energii, proběhnutí nebo hra s kamarádem nebo kamarády je tou nejlepší metodou. Někteří koně se odnaučili klkat, když jim majitelé pověsili do boxu míč. S tím si hráli a zapomněli na klkání. Existují hračky pro koně, většinou jsou to předměty k zavěšení. Mnohdy jen je třeba vybrat vhodnou hračku, každý jedinec upřednostňuje jinou.

Také změnou krmení můžeme snížit výskyt zlozvyků, cílem je krmit koně co nejpodobněji přirozeným podmínkám. Koně často klkají, zapření o dveře boxu, když chtějí na sebe upoutat pozornost. Může pomoct jedna lest - dáme jim před dveře dostatek sena s dlouhými stonky, aby měli neustále co požírat. Je dobré podávat větší objem sena o nižší kvalitě, jedná se o to, že se koně budou mít čím zaměstnat. Je pravda, že majitelé ani trenéři nevidí rádi koně se sennými břichy, ale právě zkrmování relativně velkého množství objemového krmiva nejvíce připomíná přirozenou pastvu. Méně kvalitní seno tiší koňský apetit.

Naopak krmení jádrem podporuje stereotypní chování. Je zjištěno, že pokud koním nedáváme jádro, ale pouze seno střední kvality, budou mít takový hlad, že stráví většinu dne krmením, stejně jako by se v přírodě pásli. Pokud koně krmíme často, bude se cítit nasycený a ztratí tím i snahu dále si "říkat" o krmení. Dostane-li svoji porci každé tři hodiny, jistě bude spokojen, bude to pro něj něco jako "pastva ve stáji", rozhodně mu přiblížíme jeho přirozené prostředí. Možná ho nezbavíme stereotypů úplně, ale rozhodně snížíme četnost výskytu zlozvyku, kůň bude klidnější a přibere na váze.

Další možností je jednoduše zabránit zlozvykům. Lze odstranit předměty, o které se kůň při klkání opírá. Dřevěné povrchy můžeme pobít kovem, to některé koně odradí. Existují pasty proti okusování, které se natírají na dveře, ráhna, ohrady apod. Někdy pomůže, když veškerá ráhna či dveře nebo napáječky a žlaby budou mít tvar V - opět, někteří koně mají problém se do nich opřít zuby a omezí to jejich klkání. Jistě znáte obojky, které se klkajícím koním dávají na krk - je třeba je dostatečně dotáhnout, avšak někteří koně se dokážou "zabavit" i s nimi. Samozřejmě - stále existuje i možnost operace, kdy se koni odeberou určité svaly, odpovědné za klkání. Ani ta však nepřináší stoprocentní úspěch.

Také bylo zjištěno, že v boji proti hodinaření někdy pomůže hluboká podestýlka. "Učte mladé koně změnám!" říkají někteří odborníci. Tvrdí, že pokud budete s koníkem už od raného věku neustále cestovat, seznamovat ho s novými předměty, měnit jeho místo ve stáji nebo ho krmit v různou dobu, navyknete ho na změny, které bude i později snášet lépe. Kůň, který měl celý život nalinkovaný podle jednoho schématu, zareaguje na každou náhlou změnu mnohem hůře.

Je třeba stále něco zkoušet. Bohužel - pokud bychom se chtěli úplně zbavit stereotypů u koní, asi bychom je museli vypustit do přírody a nechat osudu. Vhodným managementem, tedy způsobem ustájení, prací, organizací doby klidu i krmení, však můžeme výskyt zlozvyků minimalizovat přinejmenším na únosnou míru.